Prosinec 2017

Poetické blábolení s titulem "Prázdná duše"

15. prosince 2017 v 14:59 | Invisible H |  Mé myšlenky
Zdravím vás předvánoční atmosférou ovlivnění lidé,
dnes mi odjela má nejmilejší spolubydlící, se kterou se opět setkám až v jiném roce, a já se dala do uklízení. "Ano, přísahám, že s tou matikou začnu ještě dnes" říkám si, zatímco zjišťuji, že SZA je neuvěřitelně krásné stvoření a už se mi od ní líbí mnohem více než jen 1 píseň. Ale abych se dostala k pointě článku, během toho uklízení a přípravy na spálení všech protokolů (to nám bylo opravdu doporučeno), jsem nalezla jakousi báseň, kterou jsem možná napsala počátkem semestru. Přesné datum vzniku neznám, ale asi jsem nebyla v moc dobrém rozpoložení, když jsem to sepisovala
Nechci to tu zanechat pouze jako můj další depresivní výblemc, ale jako takovou poznámku se smyslem, že po tom, co se člověk cítí na nic, zase jednou přijde lepší období. A to kvůli tomu, že když si to dnes čtu, vidím to s jakýmsi nadhledem - posledních pár týdnů už se takhle blbě necítím a jsem na to pyšná. Obávám se jen toho, že opět přijde období, kdy mě zahalí tenhle zoufalý pocit, který je uložen v téhle básni.


Prázdno, nic se valí městem,
jeden klíč s dírou v něm,
díra ve zdi, svět je obrácen,
jak se smůly zbavíš, když jsi ztracen?

Víčka oční jako vagóny s uhlím
Co tě nepřejede, to tě přeci neposílí!
Jen tě srazí cosi jiného na kraji ulice,
na kraji pravdy,
kde smysl je jen jednou v roce.
H.

Předvánoční playlist

3. prosince 2017 v 23:27 | Invisible H |  Hudba
Přichází prosinec a s ním spousta učení na zápočty, zkoušky a přichází také stres. Stres nejen z toho, že můj motivační deficit mě nutí dělat cokoliv jiného než počítat (proto jsme také tu a píšu po velké pauze článek, hehe), ale i z toho, že se blíží Vánoce a já to neřeším.. Nemám jediný dárek, zapomínám chodit ven, takže se ani nepotuluji po potenciálních skladech těch nejlepších dárků, ale nejvíc mě vytáčí, že to neřeším. Moje chytré já sedí někde v zadu mojí hlavy za tlustou zdí a křičí ve snaze mi zařadit směr, zatímco prokrastinace sedí u velení a hýbe mi končetinami. Už od poledne se snažím něco napsat o leukoplastech, ale vždy po 5 minutách zapomenu, co že to vlastně dělám.. Nevím, čím to je, snad mi chybí kyslík, nějaký vitamín nebo jsem jen dehydratovaná (možné je vše, protože už ani nevím, jak dlouho tu sedím..).

Máte někdo nějaký trik na zahnání roztržitosti a prokrastinace? Nějaký opravdu účinný? Protože ve dne prakticky neudělám nic a moje soustředěnost se většinou zapne jedině o půlnoci a to pak toho udělám nejvíc. Jenže mi to koliduje s jakýmsi spánkovým režimem, který se neustále snažím si zlepšit. Chtěla bych žít super zdravě, všechno si srovnat v hlavě, mít celou svou osobu a vše, co dělám, kompletně pod kontrolou, ale vždycky se najde jedna malá věc ve mně, která si řekne, že nic z toho přece nemá cenu, a to mi shodí celý systém. Bože proč si to dělám..

A teď můj nynější soundrack:
HIGHLY SUSPECT - Bath Salts



SZA - Supermodel



SLAVES - True Colors



NOTHING BUT THIEVES - Broken Machine



LIL PEEP - The Brightside



IMMINENCE - Up



QUEENS OF THE STONE AGE - Villians of Circumstance