Deníkový záznam pošahanosti mé mysli

25. listopadu 2016 v 19:23 | Invisible H |  Mé myšlenky
Dobří lidé, co toto právě čtete, opět přicházím s "existencialistickým" článkem. Chvíli se mi dařilo si z ničeho nedělat hlavu, mám pocit, že jsem skoro měsíc nebrečela (což je pro mě velmi zvláštní úkaz), ale teď jakoby se to zas vrátilo.

Dnes jsem byla na dni otevřených dveří a málem jsem se z toho zhroutila. Nevím proč, asi to je mnou. Začala jsem si vyčítat, že nevím, na co se zeptat, co mě zajímá a co chci. Jako bych si tím už neprošla. Dostala jsem pocit, že čím víc se zajímám o svou budoucnost, tím víc se jí bojím, až začínám pochybovat, že vůbec nějaká bude. Sakra, když nedokážu přežít jeden den otevřených dveří, jak asi budu zvládat vysokou školu.

Jakoby proti mně stáli úplně všichni, a co je nejhorší, jsem proti sobě i já. Jak se toho pocitu zbavím a zda je to vůbec možné, to je to, co bych potřebovala vědět. K Vánocům si budu přát sebevědomí, jistotu a klid v duši, mamka mě nechápe..

A teď se mě na to ještě všichni budou ptát a já se při každé vzpomince na mou nemožnost rozbrečím. Nejradši bych se někam schovala a vylezla, až mi bude zas hej. Škoda, že to tak nefunguje..


* Písničky, co mě dokáží uklidnit: Marina &The Diamonds - Happy a twenty one pilots - Heathens
 


Komentáře

1 Tanja Tanja | Web | 26. listopadu 2016 v 7:52 | Reagovat

Neměla bych strach, to přijde. Jakmile se člověk dostane do toho studijního koloběhu, vejška bude v poho!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama