Francie - sen, který se asi neuskuteční

14. září 2015 v 18:27 | Invisible H |  Mé myšlenky
Naše škola dostala letos grant od evropské unie, takže se uspořádaly zájezdy do různých zemí s výukou. Pojede se do Anglie, Španělska, Německa a Francie. Učitelé rozhodli, že musíme napsat jakousi "esej", pokud budeme mít zájem tam jet (samozřejmě v jazyce toho státu, do kterého chceme jet) a podle těch poté vyberou, koho tam vezmou.

Takže já, jako dlouholetá studentka a milovnice francouzštiny, jsem si řekla, že zkusím něco udělat francouzky. Protože se nemá jet do Paříže, nýbrž do Nice, kam jsem si vždy přála jet. Na ten krásný jih Francie s levandulovými poli, mořem a zkrátka tou uvolněnou atmosférou jižních zemí. Je to jeden z mých největších snů se tam podívat a navíc bych se tam třeba konečně naučila tu francouzštinu pořádně používat a vůbec francouzsky mluvit rodilými mluvčími - to se mi asi tady nikdy nepodaří.
Nejdříve jsem se ale trošku bála slova esej, protože to znělo tak dlouze :D ale nakonec jsem vytvořila něco hodné mé úrovně (snad - dělala jsem na tom celý den).. Po přečtení toho zadání ještě jednou jsem ale zjistila, že jsem si to zřejmě přečetla špatně a místo min. 150 slov tam bylo max. 150 slov. Což mi přišlo trošku divné, protože pak už bych to nenazvala "esej", ale spíš něco jako "pár slov o..", protože to je opravdu málo.. :D Musela jsem tedy tu svou práci asi o šest vět zkrátit a skoro nic tam nezbylo.
Současně s touto esejí bylo nutné k tomu přiložit výtvarné zpracování to samé téma. Já a malování nejsme moc velcí kámoši.. ráda sice kreslím, ale nikdy to nedopadne tak jak bych chtěla.. Proto jsem se rozhodla, že to udělám trošku jednodušeji - na papír jsem nakreslila a vystínovala mapu Francie a přes tu jsem nalepila vystřihnuté, barevně proužkované písmena F R A N C E. Nakonec to vypadalo lépe než jsem předpokládala, a tak jsem to šla odevzdat.
Už jsem se těšila na den, kdy oznámí, kdo pojede. Jenže pak jsem zaslechla, co dělají ostatní a přestala jsem si myslet, že bych se tam mohla dostat. Někdo něco upekl, jiná holčina to prý napsala na kabelku, holky ze třídy udělaly něco jako knížku, bylo tam i pár básniček a jeden kluk dokonce natočil video. Oni všichni se zaměřili na to výtvarné zpracování a nechyběla jim věc, která mně očividně opustila - kreativita a s ní originalita. Já jsem si vážně celou dobu myslela, že se bude rozhodovat hlavně podle jazykových dovedností a ne podle toho, jakou největší šílenost kdo dokáže udělat.

Dnes jsme se dozvěděli, kdo tam pojede. Jsem 3. pod čarou, což se to dalo čekat. Vlastně jsem byla naprosto přesvědčená o tom, že nepojedu, jen jsem si říkala, že se třeba ujistím, jestli mě ta učitelka opravdu nesnáší nebo mi to jen tak připadá. Když rozhodla, že nepojedu, tak jsem si usmyslela, že mě tedy asi opravdu nemá ráda. Což asi tedy není pravda, ale budu si to myslet, abych nesnášela ji a ne mé kámošky, které tam všechny tři jedou. Docela žárlím. :/ Strašně jsem si přála se tam jednou podívat. A za tak levnou cenu to už nikdy neseženu. A ta představa, že oni se budou válet v Nice na pláži nebo se procházet v Monaku a já budu ve škole psát písemky, se mi dost příčí, takže už o tom nebudu přemýšlet..

Jenom až budou odjíždět, povím jim to, co řekli ti muži, kteří prošli výcvikem kosmonutů, jedinému z nich vybranému Juriji Gagarinovi: "Závidíme vám, ale naše závist je neškodná, přátelská... Přejeme vám šťastnou cestu." Protože ti se museli cítit podobně jako teď já.
 


Komentáře

1 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 23. září 2015 v 0:13 | Reagovat

Jih Francie ti přece nikam neuteče. Krom toho, na zájezdu s výukou bys z toho beztak neměla takový zážitek, jak když tam někdy v budoucnu pojedeš za sebe, ne? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama