Nestárnoucí poezie - William Shakespeare

23. ledna 2015 v 0:55 | Invisible H
Nepíšu sice básničky a ani si v nich nelibuji, ale často se objeví nějaká, která mě chytne za srdce. Nedávno jsem díky kamarádce objevilu tuto. Jakoby mi mluvila z duše. Je to sice jen pár řádků, ale on to na ně napsal tak výstižně, že tím vlastně řekl vše..


William Shakespeare - Sonet 66

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat
 


Komentáře

1 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 23. ledna 2015 v 12:35 | Reagovat

Taky mám tenhle sonet ráda, ale co nám ho učitelka literatury musela "vypíchnout" u čehokoli, co s ním byť jen jediným slovem nějak tematicky souviselo, už to při čtení nějak není ono...

2 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 25. ledna 2015 v 17:47 | Reagovat

páni, tak takhle se mi velice líbí. :)
Musím říct, že ten konec - jo to sedí.
Nedivím se, že se ti líbí. Mě se totiž taky líbí :)

3 fakynn fakynn | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 9:35 | Reagovat

Podle mě to naprosto dokonalé a až k breku pravdivé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama