Březen 2014

Procházka jako dělaná pro vyvíjení nových teorií

12. března 2014 v 0:05 | Invisible H |  Mé myšlenky
Včera po škole jsme s kámoškou měli po škole dlouhou chvíli, tak jsme se prostě někam rozešly, ani jsme nevěděly kam. Šly jsme co nejpomaleji, aby nám to neuběhlo rychle a povídaly si při tom o různý životních trablech, posmrtném životě, převtělení a celkově o vlastní existenci. Takovouhle zajímavou debatu jsem vážně ještě nikdy nezažila. :D
Vlastně jsme řešily, že MY, jakože lidé, nemůžeme po smrti prostě skončit svou existenci, prostě není možný, že nastane NIC. A tak jsme vymýšlely různé teorie o tom, co se tak asi může po smrti dít. Například, že se budem už vlastně furt rodit jako lidé (akorát zcela jiní)), ale to se nám moc nelíbilo, tak jsme vymyslely, že je možné, že jsme za celou svou existenci projdeme všema stádii živočišné říše a to hierarchicky - od nejdokonalejšího (berme to jako člověka, ale nemůžeme nic vědět jasně :D ) po nejméně dokonalé a nejméně se podobající se člověku.
Výsledkem naší debaty bylo, že chceme být kachnou. No jen si představte ten její pohodový život. :D
Teď si o mně musíte myslet, co jsem zač za retardéra, ale jen to zkuste.. zkuste si vymyslet nějakou svou teorii o tom, proč tu vlastně jsme a zamyslete se proč jako lidé. Možná se vám změní pohled na svět, nebo na sebe.

Je to strašné, najednou mluvím jako nějaká divná encyklopedie pro mentálně retardované :D A to jen díky tomuhle blogu. Přemýšlela jsem o tom, že si něco takového založím, kde bych mohla ukládat své nově nabyté myšlenky, asi půl roku, ne-li více. No a tak mi to nakonec vyšlo. Udělala jsem si k tomu to úžasný pozadí se sloníkama (příště bude s hrošíkama :D ), a tak doufám, že mi to vydrží alespoň měsíc. :D

Ale jinak i dnes se stalo pár zajímavých událostí. Na to, že jsem se zázračně vyhla škole a tím i zabijácké chemii, se mi lepila smůla na paty.
Ráno jsem vstala a vypadala jsem po čtyřech hodinách spánku jako dokonalá kopie jedné postavy z The Walking Dead (ne, žádné živé). Měla jsem na osmou dorazit do haly, protože jsem měla jít hrát za školu basket (jen protože jsem velká - strašná diskriminace), jenže jsem nestihla ten správný autobus a nakonec jsem nastoupila do jednoho, který končil svou jízdu bohužel úplně jinde něž jsem potřebovala. Takže jsem dorazila na "turnaj" o 15 minut déle, ale naštěstí to nikdo neřešil. Jak jsme potom hráli, tak jsme měli zase smůlu v tom, že jsme se prostě netrefovali do koše - ten nejvyrovnanější zápas, který jsme měli hrát, byl vyrovnaný jen pokud jste se nepodívali na výsledky, hráli jsme to vážně skvěle na to, že v našem týmu byla jen jedna, která to vůbec někdy hrála a u nich přesně naopak. Prohráli jsme 29:2, ale měli jste vidět jak jsme se strašně radovali, když tam v posledních 5 minutách ten jeden koš spadl. :D
Ale basket ještě není tak špatný, to jste nezažili olympiádu z francouzštiny. Tam nás donutila jít učitelka, že to bude fajn zkušenost. Jenže nám jaksi zapomněla říct, že tam budem muset asi 5 minut mluvit a já jsem ji bohužel nedokázala přesvědčit o tom, že vážně i po 6 letech výuky francouzštiny nemám totálně žádnou zásobu, a vlastně jsem při tom "pohovoru" celou dobu říkala jen "Je ne sais pas" a přemýšlela nad tím, jak se řekne možná. A co jsem si z toho odnesla? Že už se nikdy nepřihlásím do francouzské olympiády. :D

Budu pomalu ale jistě končit. Doufám, že jsem tam nenasázela zas tak moc chyb a že to dává vůbec nějaký smysl. Pokud by se to nedalo číst, tak to nečtěte, ale to vás zřejmě napadne samo. :D Nevypadá to, ale já opravdu nejsem zvyklá psát něco dlouhého a přitom souvislého - proto mi dělají velký problém slohové a podobné práce - tak si toho važte. :D
Ještě vám sem přidám na zlepšení nálady skladbu od jedné nesmrtelné skupiny, tak si ji užijte :)

Dobrou noc a sladké sny přeji všem snílkům <3


Vítejte u mě zbloudilci :)

11. března 2014 v 16:23 | Invisible H |  Mé myšlenky
Tímto bych vás chtěla přivítat na mém blogu, který mi bude sloužit jako únik z uspěchaného dnešního světa - takový můj deník. Budu se s vámi dělit o své myšlenky, názory, nenávisti, nápady a lásky.
Pokud máte něco na srdci, chcete se mě na něco zeptat a nebo mi chcete říct, jak jsem strašná, nebojte se, jen mi to napište. Každý názor ocením. :)

Doufám, že nikoho neunudím svými slovy k smrti. Kdyžtak mě nežalujte. Děkuji. :)